Radovan Michajlovič na Světových hrách - část 2.

sobota 29.7.2017 • Matěj Kostka

Přinášíme vám pohled očima Radovana Michajloviče na průběh světových her českého národního týmu.

Den 3.

Čtvrtek, první zápasový den začal klasicky, jako ten minulý. Po 8 vstávačka, procházka na snídani a zpět, balení věcí na zápas, rychlá porada a odjezd busem do haly. Všechno začalo být tak nějak v tempu, lehce pozdní příjezd, rychlý warm-up a šlo se na věc.

Usedl jsem pro mě na netradiční, ale zasloužené místo druhého brankáře (střídačka, smích) a vše vypuklo. O zapase psát nic nemusím, kdo nesledoval na čtsport, tak se může mrknout zpětně. Jen musím smeknout klobouk před klukama, kteří ve 13 lidech odjezdili zápas proti mistrům světa opravdu parádně a byli více než rovnocenným soupeřem, jen škoda výsledku, ale je to jen skupina a rozhodne semíčko. Po zápase následovala dlouhá a nekonečná podpisová akce pro malé příznivce, kteří přijeli podpořit národní tým a odjezd na pozdní oběd. Poté až do večera měl každý volno.

Toho bylo využito návštěvou finále kickboxu žen z důvodu české účasti, kde dokonce cinkla zlatá medaile😊 Následoval přejezd na halu přes celou Vratislav na oficiální florbalový ceremoniál zahájení světových her, kde to proběhlo vcelku rychle, nastoupení, zatleskání (vše psáno s nadsázkou) a už se sedělo v buse s čekáním na odjezd zpět k ubytovně a jídelně. Večer opět mohl strávit každý, jak chtěl. U mě tentokrát vyhrála možnost jít na pokoj, lehnout si, mrknout co se udalo ve světe sportu (tenisové turnaje, šipky a fotbalová evropská liga) a pomalu se chystat na druhy zápasový den tentokrát s domácím Polskem.

Den 4.

Pátek, druhý zápasový den ve skupině A proti domácímu Polsku. Den v podstatě stejný jako ty předešlé, jen s rozdílem, že počasí bylo chmurné. Zima a hodně pršelo. Takže přeběhnutí na snídani a zpět. Poté místo navštívení nějakých sportovišť polehávání na pokoji. Před polednem proběhla taktická porada, sestava na zápas, jak budeme hrát proti houževnatému a betonujícímu Polsku. Vše zabralo zhruba půl hodiny a pak opět nejoblíbenější část dne – oběd.Po něm již začala pro mě osobně příprava na zápas, tedy relax a následně balení výstroje.

Odjezd busem byl naplánován zhruba 2 hodiny před zápasem, takže času bylo dost na cestu, oblečení do výstroje a důkladné rozběhání, protažení a rozcvičení. Zápas začal pod naší taktovkou, držení míčku a hned z kraje přicházely góly po krásných akcích. Pro mě to byla třetina, jakou jsem snad nikdy v Otrokovicích a nikde jinde nezažil, protože za celou třetinu jsem neměl dotek s balónkem. Dokonce i Baui (Bauer) měl jeden zákrok, když chytil míček vyhozený Poláky za mantinel, za což se mi náležitě a po právu smál (smích). Druhá třetina začala stejně jako první jen s rozdílem naší 5ti minutové přesilovky, ve které jsme dokázali několikrát skórovat, ale bohužel i inkasovat po ojedinělé akci nebo spíše úniku a to po střele, následně vyraženém míčku rukou před velké brankoviště přišlo na šermířský souboj dvou našich a dvou polských hráčů, kdy jsem se z nevím jakých důvodů mezitím usadil na zadek a nevím proč vydržel v tomto neoblíbeném postoji. Bohužel pro nás první plácnutí míčku bylo od našich soupeřů do spodního rohu brány a velká radost domácího týmu. Naštěstí to nic na naší hře nezměnilo, tedy držení míčku a přidávání gólů pokračovalo. Do 3. třetiny jsme naskočili s cílem pošetřit síly na sobotní semifinále, a tak se i stalo. Nakonec jsme dokráčeli k pohodové výhře a druhému místu ve skupině.

Pro mě jeden z nejlehčích zápasů, co jsem kdy chytal - 7 střel a z toho 1 obdržený gól, což je klasika no. Po zápase následovalo vcelku dlouhé a důkladné proběhnutí, protažení, odjezd z haly na večeři a pak už jen do postele a spát.

Pacin