Chci pomoct Panterům k pěknému výsledku, přeje si letní posila Rožnovják.
Po deseti letech v Mladé Boleslavi se cítil opotřebovaný. S florbalem chtěl seknout a vrátit se domů na Vsetín. Martin Rožnovják je sice zpátky v rodném kraji, ve florbalové kariéře však bude pokračovat v týmu otrokovických Panterů.
"Doufám, že mužstvu pomůžu k pěkným výsledkům," říká 28letý útočník.
Proč jste chtěl skončit s florbalem?
V Boleslavi mi zabíral 90 procent veškerého volného času. Samozřejmě toho vůbec nelituji. Tým se skládal dlouhou dobu a museli se tomu přizpůsobit podmínky. Trénovali jsme pětkrát týdně, byl to záhul. Nakonec se nám povedl letos získat titul. Jsem rád, že jsem mohl být toho všeho součástí. Chtěl jsem se ale věnovat něčemu jinému a být blíže domova. Už mi není dvacet.
Co vás přilákalo do Otrokovic?
Trénuje tady Michal Kvapil, který je můj dlouholetý kamarád. Trénoval mě už v mladších kategoriích na Vsetíně. Nechal jsem se hodně přemlouvat. Pořád mě bombardoval zprávami, až jsem podlehl.
Jak vzpomínáte na zápasy v Otrokovicích?
Soupeřům se na Štěrkovišti hraje hrozně špatně. Chodí strašně moc lidí. Hráče ženou dopředu a kluci se dokáží proti silným týmům vyhecovat. Což ukázali i loni proti nám. Byl to jediný zápas, ve kterém jsme v základní části nebodovali. Cítil jsem, že jsme neměli moc šancí vyhrát. Mám v Otrokovicích spoustu kamarádů. Když jsme tady hráli s Boleslaví, tak se přijela podívat i rodina. Pro mě to byl specifický zápas.
Kdy přijede Boleslav letos, víte?
Už ve třetím kole. To bude pikantní.
Jak velký je rozdíl mezi Boleslaví a Otrokovicemi?
Musím říct, že v Boleslavi bylo tempo tréninků jiné. Byl jsem zvyklý na tvrdší tréninkový režim. Myslím si, že tady se to stane velmi brzo také. Bez toho se v dnešní době play off už neuhraje. Co tak slýchávám, tak týmy začínají trénovat čtyřikrát, pětkrát týdně. Je to otázka času.
V Otrokovicích máte být jedním z tahounů mužstva, že?
S tím jsem srozuměn. Bavili jsme se o tom i s Karlem Ťopkem. Tuhle roli jsem přijal. Na mně bude, abych to dokázal. Za poslední tři roky jsem toho moc neodehrál. Dvě sezony jsem laboroval s kolenem. První jsem s kluky ani netrénoval. Druhou sezonu po zranění jsem se do toho dostával. Třetí sezonu jsem jel v plném zápřahu, ale těch minut nebylo tolik. Doufám, že se dostanu na standardní výkonnost, kterou jsem poslední tři roky neměl.
Jaká je kvalita otrokovického týmu?
Třeba Lukáš Petřík je fantastický hráč. Brankář Radovan Michajlovič byl v širším výběru reprezentace. To mluví za vše. Ale je to jeden z mých oblíbených brankářů. Vždycky jsem mu dával góly. Líbí se mi mladí, o budoucnost Otrokovic se nemusíme bát.
Jak teď kloubíte práci s florbalem?
Přestěhoval jsem se zpátky na Vsetín. Chvilku budu bydlet u rodičů, než si najdu něco na Vsetíně nebo ve Zlíně, kde budu pracovat ve stejné firmě jako v Boleslavi. Ve Zlíně se udělala nová pobočka. Krásně to vyšlo, pěkně to do sebe zapadlo. Šéfové mi umožnili přestup. Až jsem se divil, jak mě ve všem pochopili.
