Legenda se loučí

Za Pantery odehrál v nejvyšší soutěži nejvíce zápasů, na metu tří stovek startů ale nedosáhne. Otrokovický rekordman Michal Nagy se v 32 letech rozhodl, že svoje místo v sestavě přenechá mladším spoluhráčům. 

"Není nic, co by mě přesvědčilo, abych pokračoval. Vidím atletický ovál a dělá se mi špatně," naráží s úsměvem Nagy na nejméně oblíbenou část sezony - letní dril.

Dlouholetá opora mužstva zvažovala konec kariéry už po předchozí sezoně, kterou předčasně utnula počínající koronavirová pandemie. "Chtěl jsme se loučit s diváky v hledišti," přál si.

Což se mu nesplnilo. I poslední ročník ovlivnil covid a na další sezonu se už veterán otrokovické sezony necítil.

"Po posledních dvou sezonách jsem toho měl dost. Asi přijde čas, kdy mi začne florbalový kolotoč chybět. Ale teď jsem s tím smířený," cítí Nagy úlevu.

Rozhodování mu ulehčila i prvorozená dcera. Kloubit rodinu, zaměstnání a florbal na nejvyšší úrovni bylo čím dál tím obtížnější.

"Přišel jsem z práce, doma pobyl chvilku, navečer letěl na trénink. K tomu víkendy, kvůli covidu se hrálo sobota, neděle," líčí martyrium, které už nechce podstupovat.

Přesto se od florbalu úplně neodstřihne. Jen se přesune do šatny béčka, jemuž občas vypomáhal už v předchozích letech.

"Je tam dobrá parta. Kluci, se kterými jsme dříve hrávali extraligu. Těším se mezi ně. Je to spíše pro radost, udělat si žízeň. Trénink jsou jednou za týden, jednou za tři týdny jednodenní turnaj se dvěma zápasy. To není tak časově náročné. Když se něco vynechá, není to tragédie," říká Nagy.

A kdyby bylo áčku v superlize ouvej? Pomohl by?

"Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Záleželo by, jak bych se cítil fyzicky. Každý rok pro mě byla příprava náročnější a náročnější. Když jsem jako mladý něco ošulil, stejně jsem na tom byl fyzicky dobře. Ale poslední roky jsem musel v létě máknout, abych stíhal," vnímá Nagy, který je aktivním pamětníkem všech významných milníků klubu.

Byl u toho, když Panteři senzačně prošli do finále extraligy juniorů. "To byl první větší úspěch. Bylo to hodně rodinné," vzpomíná Nagy.

Už tehdy se formoval základy týmu, který v baráži roku 2011 zajistil Otrokovicím historický průnik do tehdejší extraligy, kam se Nagy a spol. prokousali až ze druhé ligy.

"Vždycky tady byla dobrá parta, ale tehdy to bylo na jiném levelu. Těšil jsem se na každý trénink. Skončili jsme a zašli si na pivo," culí se Nagy, který se do dějin klubu zapsal jako premiérový střelec gólu v nejvyšší soutěži. Psalo se 17. září 2011 a Nagy se trefil v hale na Štěrkovišti do sítě SSK Future. "Tak to si fakt nevybavím, ale vím, že plná hala" omlouvá se.

Stejně tak si nevybaví branku, která Panterům zajistila 2. března 2013 premiérové vítězství v play off, když ve druhém čtvrtfinálovém zápase vyhráli 6:5 v prodloužení v Boleslavi.

"Hlavně si pamatuji nájezdy, které mi docela šly. V paměti mi nejvíce utkvěl postupový zápas z baráže o extraligu na Novestě ve Zlíně proti Spartě. Míša Hradil dával dva góly, já také dva, pak rozhodl Jarda Vaněk."

Rád vzpomíná také na duely ve staré hale na Štěrkovišti, které se nejednou stalo pohřebištěm favoritů.

"Byl jsem zklamaný, když se přerušila loňská sezona. S Vítkovicemi jsme měli hrát domácí zápasy play off na Štěrkovišti. Hodně to mrzelo mladší kluky, kteří byli zvyklí chodit na Štěrk fandit. Těšili se, že si tam zahrají. To by byl návrat, to bych možná skončil už loni. Byla by to pěkná tečka," zasnil se Nagy.

I tak prožil s Pantery parádní kariéru. "Děláme Otrokovicím dobré jméno a byla by škoda, kdyby o superligu přišly," naráží Nagy na minulou sezonu, v níž Panteři obsadili 14. místo místo a v superlize se zachránili, aniž museli bojovat v play down. "Když projde tým obměnou, může ho to nakopnout. Doufám, že kluci dokáží, že mají v superlize svoje místo."

Michal Nagy ho měl v týmu vždycky.