Pšenčík: Musíme zlepšit přesilové hry a zakončení

Do áčka Panterů ses vrátil po více než čtyřech letech. Co bylo impulsem?

Hlavní impuls byl asi ten, že mě kluci přemlouvali už delší dobu, tak jsem si po posledním zápase minulé sezóny řekl, že zkusím jít na letní přípravu a uvidím, jestli se dostanu do sestavy nebo ne.

V čem byl pro tebe návrat nejtěžší?

Nejtěžší bylo určitě znovu nabrat kondičku a dostat se zpátky do tempa. Přeci jen, áčko má úplně jinou intenzitu než tréninky v béčku, kam jsem si chodil občas jen tak zatrénovat. Tělo si muselo zvyknout na vyšší zátěž. Těžké bylo i dostat se zpátky na hokejku. Chvíli mi trvalo, než jsem si zase zvykl na míček, rychlost hry, rozhodování pod tlakem. Pořád to není nejlepší, ale pomalu se do toho dostávám a doufám, že to bude lepší a lepší.

Proč jsi vůbec přerušil kariéru?

Popravdě jsem si myslel, že jsem svoji hráčskou kariéru už ukončil. Ještě v průběhu minulé sezóny mě nenapadlo, že někdy budu hrát znovu za áčko. To přerušení bylo z důvodu, že mě to jednoduše přestalo bavit. Bylo tam těžké období covidu, kde se hrálo každý víkend a já jsem ztratil nějaké to zapálení pro ten sport.

Jak jsi prožíval zápasy v hledišti?

Zápasy v hledišti mě bavili, chodili jsme fandit s kamarády. Bylo dobré, že jsem se na tom hledišti tolik nezapotil, jak na tom hřišti. Po domácích zápasech jsme většinou chodili na „kofolu“, takže jsem s kluky trávil čas, i když jsem nehrál.

Občas jsi hrál za béčko regionální ligu. Nechtěl jsi tím úplně ztratit kontakt s florbalem?

Je to tak. I po přerušení kariéry jsem ten sport měl pořád rád, takže jsem si chodil sem tam zahrát.

Jak se to za tu dobu změnil tým?

Tým hodně omládl. Když jsem končil, tak jsem byl jeden z těch mladších. Teď když se rozdělujeme na starší a mladší, tak bohužel často končím spíš mezi staršími. :)

Mezitím áčko spadlo ze superligy do 1. ligy. Jak na tebe působí soutěž?

Soutěž mi přijde hodně vyrovnaná. Hlavně tuto sezónu. Přijde mi, že letos může vyhrát každý s každým.

Po šesti kolech jsme devátí. S tím asi nejste v týmu spokojení, že?

Spokojeni určitě nejsme. Byly tam zápasy, které jsme měli dotáhnout do vítězného konce, a ty body nám teď chybí. Velkou část sezóny máme ještě před sebou, tak doufám a budeme se snažit, aby se to zlepšilo a v tabulce jsme poskočili na vyšší příčky.

Co chybí, abychom měli více bodů?

Jak říkám, body nám utekly v zápasech, které jsme měli vyhrát. Musíme zlepšit přesilové hry a zakončení. Často máme hodně šancí, ale bohužel nepadá tolik gólů, kolik bychom chtěli. Pak nás to na konci zápasu mrzí.

Teď nás čekají dva zápasy ve třech dnech, v pátek Znojmo a v neděli výjezd do Chomutova. Bude to hodně náročné?

Bude to těžké. Zápasy se Znojmem bývají těžké a často vyhrocené. Pak máme jeden den na odpočinek a hned v neděli se jede do Chomutova. Cesta do Chomutova bude dlouhá, takže se pak musíme pořádně rozhýbat před zápasem. Budeme se snažit, abychom vybojovali 6 bodů do tabulky.

Jak zvládáš práci profesionálního hasiče s florbalem?

Je to náročné, ale jde to. Bohužel to funguje tak, že mám směnu 24h a pak mám dva dny volno. Takže neovlivním, jestli mi směna vyjde na trénink nebo na zápas. Třeba jako teď v neděli, kdy nejedu do Chomutova, ale sloužím. V tomto je to blbé pro kluky i trenéry, ale jsem rád, že to respektují.

V dorostu nastupuje tvůj bratr Martin. Láká tě zahrát si s ním v jednom týmu?

Určitě ano. Jestli mám nějaký florbalový sen, tak je to asi tento. Dva roky po sobě jsme teď spolu strávili v týmu starších žáků. On jako hráč a já jako jeho trenér. Takže doufám, že se za dva roky potkáme na hřišti jako spoluhráči. Mají velmi talentovaný tým a super partu. Snad jim to nadšení do florbalu vydrží a snad se na jednom hřišti potkám ne jenom s bráchou, ale taky s ostatními kluky, které jsem trénoval.