Radovan Michajlovič na Světových hrách - část 3.
Přinášíme vám pohled očima Radovana Michajloviče na průběh světových her českého národního týmu.
Den 5.
Semifinálový zápas o medaile se švédy. Jelikož v noci nějací sportovci hoodně hlasitě slavili, zpívali a křičeli, tak jsem toho moc nenaspal. Usnul jsem někdy až kolem 2 ráno, takže žádná pohoda vstávání a tak. Nicméně nám byl hlavně kladen důraz na relaxování a sním spojené volno, tak jsem toho náležitě využil a dospával, co jsem zanedbal.
Před obědem taktická porada, opět jako před každým soupeřem rozbor přesilovek, oslabení, obranná hra, prostě všecko. V týmu panovala dobrá nálada a šlo cítit, že se jde za výhrou, jelikož dosavadní předvedení hry bylo skvělé. Po obědě odpočinek a pomalé, ale důkladné chystání na asi nejdůležitější zápas turnaje. Po příjezdu na halu už na nás čekaly zástupy českých fanoušků, většinou děti, pro které jejich oddíl připravil zájezd na zápas.
Už při rozběhávání mě mrazilo po celém těle při pohledu, že se pohybuji po stejném povrchu a kousek od nejlepších hráčů na světě, takže naprostý respekt a v mém případě i splněn jeden z florbalových snů.O zápase nic psát ani nemusím, kdo sleduje florbal ví, jak to probíhalo a smolně dopadlo. Po zápase bylo cítit zklamání a takový ten pocit, že šlo vyhrát a je na čem stavět proti top týmům. I přes to všechno jsem si zápas ze střídačky neskutečně užil, emoce, atmosféra v hale, úžasný. A taky podání ruky se švédy (smích).
Po dlouhém vyběhání a protažení jsme se dopravili do jídelny a přímo do postele, v neděli nás čekal zápas již v 11 hodin o třetí místo, a tedy tomu upravit celý režim-vstávání jídlo apod.
Den 6.
Neděle, druhá a poslední možnost získat medaili ze světových her, zápas o třetí místo překvapivě s finama už od 11 hodin. Den začal brzkým budíčkem cca po 7 hodině, poté lehká snídani, o něco kratší porada a o půl 10 odjezd na zápas.
Z týmu bylo cítit velké odhodlání finy potrápit a porazit. Ve skupině se to málem povedlo, a tedy bylo na čase to už dokázat. Ovšem první třetina naznačila, že to nebude snadné. Fini byli lepší a nás k ničemu nepustili, jen díky výborným zákrokům Bauera a chycením nájezdu byl stav bez gólu. Z našeho pohledu asi nejhorší třetina na hrách. Druhá část byla o poznání lepší, konečně jsme hráli, tak jako ostatní zápasy, ale chybělo to hlavní-gól. Šance zůstaly nevyužité a přišlo zaříznutí od rozhodčích, a to nesmyslným vyloučením, ve kterém jsme bohužel inkasovali. Do třetí třetiny jsme nastoupili s cílem vyrovnat a už neinkasovat. To druhé se podařilo, naše obranná hra s brankářem fungovala výborně, a dokonce šance na vstřelení branky gradovaly. Ovšem dobývání finské branky bylo neúspěšné. Navíc se projevilo to, co tíží snad všechny české týmy, neproměňování šancí. A to byl rozdíl mezi námi a silnou trojkou. Ke konci jsme inkasovali do prázdné branky a bylo po nadějích.
Po zápase v šatně panovalo zklamání a smutek. Opět čtvrtí. Dále následovalo poslední zhodnocení turnaje od trenéra a od hráčů, oficiální rozloučení a sledování finálového zápasu Švédsko - Švýcarsko, které bylo neskutečné. Když švédi otočili zápas ze stavu 2-5 na 7-5 a zaslouženě brali zlaté medaile. Poté proběhl závěrečný florbalový ceremoniál, rychlý odjezd na ubytovnu a postupné balení všech věcí na pondělní ranní cestování zpět domů.
Večer se šlo na českou loď, kde bylo zakončení světových her pro české sportovce, ale jelikož už většina byla doma, tak nás tam bylo málo. Proběhlo seznámení s naším olympijským výborem, zbylými sportovci a menší posezení. Ráno nás čekalo dlouhé cestování, takže žádné ponocování a cesta přes město až do postele.
Celkově bych zhodnotil světové hry jako neskutečný zážitek, na který budu v životě moc rád vzpomínat. Naprosto výborně zorganizované, žádné problémy a tolik sportovců všude kolem, prostě olympiáda se vším všudy!
Pacin