Karel Ťopek: Letošní sezóna byla opravdu poslední

Karle opravdu končíš? Nerozmyslíš si to ještě?

Zdravím všechny fandy PANTHERS. Letošní sezóna pro mne byla opravdu poslední Superligová. Není, co si rozmýšlet.

Kdy poprvé přišla myšlenka na to, že pověsíš florbalovou hůl na hřebík?

Poprvé to bylo už někdy v roce 2013, kdy jsem měl florbalu opravdu plné zuby, ale tehdy mi bylo 25 let a cítil jsem dluh vůči lidem, co mne tehdy přivedli zpátky, byl jsem zdravý a byla by škoda skončit tak brzo. Podruhé před rokem, kdy jsem musel dohrávat sezónu se zraněním a pod prášky. To mne ještě mé okolí dokázalo přesvědčit, abych se kousl a rok odehrál, ale už v té chvíli jsem avizoval, že půjde o poslední sezónu.

Proč jsi se rozhodl skončit? Na hřišti jsi byl pro tým prospěšný, takže asi z těchto důvodů to nejspíš nebude.

Hlavním důvodem je zdraví. Nikdy jsem nebyl anděl a kvalitnímu protahování jsem se začal věnovat až v posledních 3-4 letech, takže mi to tělo začalo po právu vracet. Poslední 2 roky jsem už často dělal "individuální sport", kdy družstvo spolu trénovalo a já musel být bokem a dělat kompenzační cvičení, abych se nezranil . Už jsem nemohl trénovat a hrát zápasy naplno a to mne vnitřně užíralo. Nemohl jsem už klukům pomoc tak, jak bych chtěl a mnohé zápasy jsem odehrál pod prášky na bolest. Když jsem do toho šlápl, tak jsem se zranil. Je čas, aby žezlo převzali jiní.

Co říkala kabina na to, že budeš končit?

Kluci byli super, udělali všechno pro to, aby mi kariéru prodloužili. Nemluvilo se o tom nahlas, ale všichni věděli, že je to moje poslední play off. Nemuseli říkat nic, viděl jsem, že se rvali do poslední chvíle, toho si cením nejvíc.

Základní části jste letos byli celkem úspěšní, chybělo málo a skončili jste na 4. místě. Jak bys zhodnotil vaše počínání v základní části?

Hořko-sladce, celkově velmi vydařená základní část, která měla pouze dvě kaňky. První jsou domácí prohry s Libercem a Znojmem, kdy při vší úctě k soupeřům jsme měli jednoznačně vyhrát, druhou jsou ztráty v prodlouženích nebo nájezdech, kde jsme snad až na jeden případ vždy bod navíc nechali soupeři. Přesto jsme hráli do poslední chvíle o 4. místo, kdyby mi to někdo řekl před sezónou, tak to beru všemi deseti.

Stejně jako v loňské sezoně jste byli vyřazeni ve čtvrtfinále s Chodovem. Jaké byli rozdíly mezi loňskou a letošní sérií?

Minulý rok, jsme postoupili ze 7. místa a šli to zkusit, letos jsme skrz předváděnou hru byli plni očekávání a myslím, že nám to uškodilo. Tuto sezónu se série lámala ve třetím zápase, ten byl podle mne z naší strany nejlepší v celé sezóně. Bohužel zase nám nevyšli nájezdy a pak už asi nebyla síla v otočení z 0:3. Přesto si myslím, že letošní kádr předváděl nejlepší florbal za těch skoro 20 let, co klub existuje.

Tvůj poslední zápas nakonec skončil prohrou Panterů 3:6. Nemrzí tě, že ses neloučil vítězně?

To jsem neřešil, lepší se rozloučit v Play off než třeba v Play down, takto jsme opět proklouzli mezi nejlepší týmy v ČR a za to jsem na celý klub hrdý. Kariéru jsem ukončil na domácí hale na Štěrku, před lidmi a fanoušky pro, které jsem bojoval a hrál za Otrokovice. Všem fanouškům, děkuji. Bylo mi ctí.

V superlize jsi odehrál 299 utkání včetně play-off. Nebudeš chtít naskočit příští rok aspoň jednou, abys to zaokrouhlil na 300 startů?

Statistky jsem nikdy nesledoval. Pokud připočítáme i zápasy, které jsem odehrál na mezinárodní scéně tak těch 300 zápasů, ve kterých se hrálo na výsledek jsem pohodlně překonal. Jen to jen číslo, důležitější je, jak jsi hrál.

Je nějaký zápas, který je pro tebe nejlepší nebo nejpamátnější za tu kariéru?

Mnohé překvapím, ač jsem hrál za muže nejvyšší ligu od roku 2005, tak přes všechny finále extraligy, české poháry nebo evropské poháry mistrů si budu do konce života pamatovat finále juniorské ligy 2005/2006, kam jsme se po vypadnutí mužského týmu Vítkovic, my, kteří věkově mohli (skoro celý tým) přesunuli a hráli rozhodující 5.zápas o juniorský titul. Ve zkratce: 2 vteřiny před koncem 3. třetiny se náš soupeř (SSK FUTURE) raduje se zisku titulu, protože rozehráváme na půlce hřiště. Lukáš Hrubý nahazuje (myslím,že střílel) na bránu soupeře, kde míček doletí k Honzovi Jelínkovi, který překonává Davida Rytycha v čase 59:59:62 a vyrovnává. V prodloužení po vyřešení svých střevních potíží Milan Tomašík servíruje v 68.minutě Martinu Vladařovi míček před prázdnou a slavíme titul. Byl to pro mne první titul v životě a díky tomuto neuvěřitelnému scénáři si ho budu pamatovat i na smrtelné posteli.

Jsi pyšný na svou kariéru?

Měl jsem víc makat, především v oblasti prevence a kompenzace jsem měl začít pracovat už mnohem dříve, pravděpodobně bych ještě mohl hrát. Základní motto jsem si snad udržel až do posledního zápasu. Bojovat a nikdy to nevzdat. Přeji všem mladým florbalistům, aby měli florbalovou kariéru minimálně takovou, jako jsem měl já.

Kterého úspěchu si vážíš nejvíc?

Na medaile, poháry nebo diplomy jednou sedne prach a zapomene se. Největším úspěchem jsou všichni skvělí lidé a přátelé, které jsem díky florbalu mohl poznat a bez kterých by ten život byl mnohem chudší. Vyhrát titul, pohár nebo třeba jen zápas je fajn, ale být členem party, která to prožívá a bojuje společně, je mnohem mnohem víc.

V začátcích jsi začal v útoku a poté ses postupně přesunul do obrany. Kde se ti hrálo lépe?

Každý prochází vývojem, mně osobně se vždy hrálo lépe v útoku a do obrany jsem moc nebyl, chtěl jsem si dát spíš gól a být frajer. Postupem času jsem více a více přebíral odpovědnost za výsledek týmu a vnitřně jsem cítil, že z obrany ho ovlivním více než z útoku. Každý časem dozraje do stádia, kdy si musí říct, co je lepší pro něho a co je lepší pro tým. nicméně je pravdou, že poslední rok už bych v útoku neodběhal.

S florbalem jsi začal v roce 1998, takže jsi během těch dlouhých 20 let poznal spoustu spoluhráčů. Zkus vybrat jednu lajnu a brankáře, kteří podle tebe byli ti nejlepší, se kterými jsi nastupoval v jednom dresu.

Tady nechci jmenovat, měl jsem to štěstí hrát se spoustou výborných hráčů a hlavně lidí, takže nechci nikoho zapomenout a 5 lidí vybrat je opravdu těžké. Nicméně nepsáné pravidlo je, že pokud to mezi hráči funguje i mimo hřiště (společné akce,výlety,atd.) tak na hřišti to klape vždycky lépe.

Na hřišti to sice byla tvá poslední sezóna, ale na prezidentské židli v klubu pokračovat budeš. Je to tak?

Aktuálně s Výkonným Výborem klubu nastavujeme vše potřebné na léto a příští sezónu, tak abychom zajistili základní fungování klubu a hladký přechod mezi sezónami. Sami víme, že ne všechny věci se nám podařili, ale děláme, co můžeme a chceme být ještě lepší.

Nemáš v plánu se vrhnout na trenérskou dráhu?

Trenérské zastoupení u našich družstev ještě dotahujeme, ale mohu prozradit, že převezmu jeden z žákovských týmů. Prošel jsem s florbalem kus života, od malého nadšence až po veterána. Bylo by špatně, kdybych své znalosti a zkušenost nechtěl předat dál mladým.