Adam Štourač a Lukáš Kubíček: Šance zahrát si superligu bude pro nás velká pocta
Nejmladší letošní posily Áčka se svěřily s tím, jak je přijal tým a jak těžké je přejít z juniorské ligy na nejvyšší úroveň.
Oba budete patřit v týmu k nejmladším. Jak vidíte vaše šance si zahrát superligu?
AŠ: Šance si zahrát superligu je veliká pocta, ale zatím se v tom osobně moc nevidím. Musím na sobě ještě hodně zapracovat, abych se dostal na úroveň konkurence a cítil se na hřišti sebevědoměji.
LK: I když patřím k nejmladším hráčům v týmu, tak si myslím, že bych si mohl zahrát v superlize. Ale i když se to nevydaří, tak budu na sobě pořád makat, abych tu šanci dostal.
Jak vás přijali starší hráči?
AŠ: Na tuhle otázku nedokážu přímo odpovědět. Doufám, že tam nikomu nepřekážím a postupem času se můj vztah se staršími hráči bude zlepšovat.
LK: Myslím, že mě přijali celkem v pohodě. Doufám, že jsou rádi, že mezi ně přišel nový, mladý a běhavý hráč.
Budete hrát zároveň i juniorskou ligu?
AŠ: Doufám že ano. Určitě bych chtěl prožít mé poslední dvě sezóny v mládežnických kategoriích po boku kluků, se kterými hraji už od mala a díky kterým jsem u florbalu vydržel vlastně až do teď.
LK: Asi to vidím tak, že se budu více soustředit na mužskou soutěž.
Snili jste o tom, že byste si jednou zahráli superligu dospělých?
AŠ: Už od mala jsem rád chodil fandit Panterům a vždycky jsem si přál být tak dobrý jako oni. Zahrát si nejvyšší soutěž v Česku byl tak nějak můj sen, ke kterému jsem krůček po krůčku směřoval.
LK: Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, ale pak se naskytla tato nabídka. Byl jsem překvapený a šťastný, že si budu moci zahrát proti těm nejlepším hráčům v Česku.
Jak těžká je pro vás adaptace na mužský florbal?
AŠ: Je to nepopsatelná změna. Hraní florbalu bez starostí a pro zábavu se naráz změnilo v profesionální sport. Je rozhodně těžké se na to adaptovat, ať už je řeč o trénincích nebo celkově o taktické průpravě. Je to pro mě zatím velký nezvyk, kterému se budu muset přizpůsobit.
LK: Určitě to je a bude úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Postupně se ale tomu tempu snažím přizpůsobovat a více na sobě makat.
Adame, bratr Josef odchází studovat do Prahy. Mrzí tě, že si spolu nezahrajete?
Odchod bráchy do Prahy mě mrzí ze strany bratrské i herní. Na hřišti máme takové to společné bratrské propojení a zároveň si myslím, že si navzájem dodáváme velkou motivaci se zlepšovat.
Lukáši, loni jsi hrál za Zlín, předtím za Uherský Brod a Holešov. Je přechod do Otrokovic velká změna?
Pro mě je to určitě velká a podstatná změna, která mě určitě posune dopředu.